Rodový statek - HANOV

Pustili jsme se do dalšího detektivního dobrodružství. Pokusíme se sehnat co nejvíce informací o našem novém bydlišti. Kontaktovali jsme archiv i muzeum a rádi s Vámi budeme sdílet vše co se nám podaří vypátrat.

Do sekce obrázky z Hanova budeme postupně dávat všechny obrazové materiály, které se k nám dostanou...

První dějinná zmínka o vsi náležející kdysi mezi majetky vzdáleného kláštera premonstrátek v Chotěšově byla zaznamenána v roce 1367. Po roce 1431 přechází do světských rukou. Název má původ v domácké zkratce jména Johanes neboli Hána a může odkazovat na někdejšího zakladatele či držitele. Ve 2. polovině 14. století ves pravděpodobně drželi bratři Hynek a Jan z pobočné švamberské rodové větve Hanovců z Hanova ( synové Hynka z Čelivi), kteří zde patrně zbudovali i panské sídlo. Jan se v husitských válkách osvědčoval jako věrný přívrženec císaře Zikmunda, který mu zapsal v březnu r 1422 pět vesnic chotěšovského kláštera jako náhradu žoldu za budoucí obranu Stříbra ve výši 1000 kop grošů, k tomu někdy v této době silnici a cla ve Stříbře v sumě 420 kop. Zikmund musel zakrátko na nátlak církevních představitelů zápisy na užitky z chtěšovského a kladrubského kláštera na říšském sněmu v Norimberce zrušit. Na tomto sněmu připravující III. křížovou výpravu  proti husitům nalézáme i Jana Hanovce jako jednoho ze zástupců české katolické šlechty, která neodbytně vymáhala na Zikmundovi i své dlužní pohledávky. Panovník obléhaný věřiteli musel ve své finanční tísni zastavit své klenoty z drahých kamenů a perel vytrvalým žadatelům. Dlužní úpis uvádí Jana Hanovce jako věřitele z nejvyšším kreditem a to  2 720 kop ..... Posledním Hanovcem z rodu Švamberků byl Ratmír Hanovec......

Pečeť Jana Hanovce z Hanova na listině z roku 1416 je zde :

Od roku 1566 až do konce feudalismu pak ves patřila k bezdružickému panství.

Od roku 1605 má Hanov vlastní vrchnostenskou hospodu.

Dle zpovědních seznamů žilo v Hanově v roce 1651 50 osob starších 5 ti let

Tereziánský katastr zmiňuje v roce 1757 22 hospodářů s rodinami,

V roce 1828 byla v obci zřízena putovní domácí škola.

V roce 1838 obec tvořilo 26 domů a 195 obyvatel.

V roce 1878 obec tvořilo 30 domů 201 obyvatel, katastr obce byl 708,6 ha , čistý výnos 3 767 zlatých. Evidováno bylo : 2 koně, 260 krav, 403 ovcí, 50 sviní a 10 včelstev.

K obci náleží také 1/2 hodiny jihovýchodně na Kamenném potoce (Steinbach) 1 mlýn  RÖLLERMÜHLE

V roce 1893 postihl obec velký požár a většina domů se musela obnovit, zároveň byla postavena i nová budova školy. Po vysídlení došlo k drastickému snížení počtu obyvatel.

V roce 1930 bylo v Hanově 206 obyvatel v 36 domech.

Na Mikuláše v roce 1945 do Hanova došli první novo usedlíci. Dojeli vlakem z Polska přes Brno  Z Teplé šli v pochodu pěšky a Hanov jim byl jakoby předurčen. Ale bylo jich více něž mohla vesnice pojmout a tak druhý den pokřačovali do Lestkova, kde se usadili a až do srpna 1946 žili společně s bývalými občany.

V roce 2004 je zde vedeno jen 29 domů a 16 stálých obyvatel.

Obec bývala samosprávná v letech 1850-1963, pak se stala osadou Lestkova.

Zde něco o pánech ze Švamberku http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1ni_ze_%C5%A0vamberka

Švamberkové dle Ottův slovník naučný :

        Švamberkové , český šlechtický rod. Od 13. stol. vlastnili řadu statků v západních Čechách. Na vrchol rodové moci se Švamberkové dostali v 15. – 16. stol.; drželi hrady Bečov nad Teplou, Kašperk, Krasíkov, Orlík, Přimdu, Zvíkov a kláštery v Kladrubech, Milevsku a Nepomuku. V roce 1612 dědictvím po Rožmbercích získali Nové Hrady, Rožmberk a Třeboň. Pobělohorskými konfiskacemi byl rodový majetek výrazně omezen. Švamberkové vymřeli v 2. pol. 17. století.

ze Švamberka, příjmení slavné rodiny panské, jejíž erb byla stříbrná labuť se zl. pyskem a nohama na červ. štítě. Předek jejich byl Ratmír ze Skviřína 1224 – 47 (r. 1229 komorník plzeňského práva a zakladatel kláštera ve Stříbře 1238). Synové jeho byli Ratmír a Bohuslav. Onen byl r. 1250 až 1263 purkrabím na Přimdě, držel r. 1257 Lestkov a r. 1263 Bor. Tento (1251 – 1306) bojoval r. 1257 u Mühldorfu, r. 1260 na Moravském poli, byl v l. 1272 – 75 a po druhé r. 1306 purkrabím na Přimdě, r. 1285 a 1286 komorníkem plzeňským a žil ještě r. 1310 jeda tehda v poselství ke králi do Říše. Bratři ti měli také Tachov, jejž jim král odňal. Racek (Ratmír), syn Bohuslavův, připomíná se r. 1290 s otcem. Dcera jeho Eliška byla r. 1332 vdána za Odolena z Chyš. Bor drželi po něm Bušek a Dobeš bratří, z nichž onen se připomíná od r. 1313 v rozličných soukromých bězích a svědčil r. 1320, když Dobeš prodával Lhotu a Bakov. Založil hrad Krasíkov neb Švamberk (Schwanenberg po erbu), po němž r. 1330 se psal. Od Ratmíra (1250) pocházejí snad Lestkovští, od Buška Borští a Krasíkovští, od Dobeše Muckovští, od Racka Vězečtí. Kromě nich byly ještě jiné větve, jejichž spojitost není zřejma.

....

Hanovci ze Š. měli patrně své příjmení po vsi Hanově u Bezdružic, ale Hynek, první jejich známý předek, držel r. 1379 Kokašice (pod Krasíkovem) a Lomec (manž. Froze † ok. 1413). Synové jeho byli Hynek a Jan. Onen držel r. 1405 Lomec a koupil r. 1410 hrad Třebel. V ty časy byl purkrabím na Tachově. Zemřel v l. 1413 – 14. Jan, bratr jeho, držel Kokašice, po bratru bezdětném dědil Lomec a Třebel. Syn jeho Jan (ml.) byl r. 1411 poručníkem mladých pánů Krasíkovských, stál od r. 1419 při straně krále Sigmunda a bránil r. 1420 Krasíkova. Sigmund zastavil mu celé klášterství kladrubské, což r. 1422 odvolal, za to mu na něm zapsal 1800 kop, clo ve Stříbře, mýto pomezné u Domažlic. Kladrubský opat nemoha mu platiti zastavil mu Benešovice a 7 jiných vesnic (vše 1422). R. 1424 měl Rokycany ve své moci, bojoval t. r. s Žižkou. Zemřel před r. 1431. Četná zboží jeho po smrti rozchvácena.

celý text zde : http://leccos.com/index.php/clanky/svamberkove#top

Další pohled na historii obce jsme našli v knize vydané sudetskými němci, kde mezi ostatními obcemi je i zmiňována historie Hanova - následuje amatérský překlad :

Asi 2 km severně od Lestkova (Leskau ) leží na klesajícím svahu Hanov (Honau ) (640 m)
Název obce, byl odvozen od její vysoké nadmořské výšky, Höhen (vysoká)  Au ( louka)- Hohnau -Honau
Obec měla 38 domů se 198 obyvateli, kteří si živili zemědělstvím.

V nedalekém Lestkově se nachází pošta, kostel, fara a obřadní síň,  železniční stanice je dostupná v Bezdružicích (Weseritz), škola je v obci, plocha 708 ha, z toho 272 ha orné půdy, 129 akrů luk,
69 ha pastvin, 219 ha lesa a 19 ha místní mokřady , silnice, vodní cesty a stezky. Katastrální zápis č.12

V různých zdrojích se jako název uvádí také Honna nebo Hanov. Obec byla založena ve 13.století, stejně jako většina obcí v okolí, v průběhu východoněmecké kolonizace  Čech. V daňovém rejstříku v Plzni je Hanov prvně zapsán v roce 1379.

30.srpna 1410 prodal p.Ratmir,(také nazýván Razek) s Trieblu svému příbuznému Hynkovi Hanoetz ze Schwabergu obce  Hetschigau, Punnau, Kurschin und Zedlisch za 800 Schocku.

S přídavným jménem Hannowetz(= Honauer = z Hanova), je zmíněn Hynek a obec je dokumentována jako sídlo této větve  Schwanbergrů.

Okolo r. 1540 patřila obec Hanov Janu Elbogneru  von Unterschönfeld auf Weseritz.

Po jeho smrti (1566) rozhodl královský komisař o rozdělení jeho majetku a přepsal jej na jeho syny. V Hanově bylo v té době 24 poddaných.

V knize (Waisenrechnungsbuch) jsou též zapsáni  Mottl a Bartsch ,záznam je z roku 1578.

Na konci třicetileté války švédové zpustošili obec Lestkov a i obec Hanov utrpěla drancováním, požáry, hladomorem a různými epidemiemi.

Mnoho lidí zemřelo na tyfus a černé neštovice. Několik farem bylo opuštěno a jen pomalu se obec zpamatovala z hrůzy této těžké doby.

Panstvo ze Schwanbergu vedlo seznam poddaných a u obce Hanov z roku 1651, najdeme 48 jmen poddaných ve věku nad 5 let například:

Jakob Ambrosch  Richter 33 let , Susanna jeho manželka 35 let , Michl Pohontsch 12 let, Walpl Magd 18 let ,

Matheß Töpner sedlák 22 let, Katharina jeho manželka 39let , Benedikt, bratr 15 let, Katharina jeho sestra 12 let, Lvsa 9 let , Johannes Stiefsohn 8 let,

Paul Unverdorm, Bauer 50 let , Marget jeho manželka 40 let,

Hanns Goll, Bauer 35 let, Lena jeho manželka 35 let, Děti: Matheß 18 let, Eva 12 let,

Michl Weiß Witber, Bauer 55 let, Lona jeho dcera 20 let,

Joachim Weiß sedlák 35 let , Valpel jeho manželka 23 let ,

Barthel Schaller sedlák 50 let,Marget jeho manželka 48 let,

Michl Pirner, Bauer 48 let, Barbel jeho manželka 34 let,

Lorentz SchöIIer, Bauer 35let, Luna jeho manželka 38 let,

Andres Benedikt, sedlák 28 let, Katharina jeho manželka 19 let,

Herbrigsleuth:

Tobias Koller 36 let , Katharina jeho manželka 20 let,

Michl Jaksch 26 let , Eva jeho manželka 19 let,

Thoma Habla 33 let, Maria jeho manželka 26 let,

Hanns Jaksch 25 let, Katharina jeho manželka 19 let,

M . Unverdorm 30 let , Marget jeho manželka 26 let,

Adam Jaksch 24 let, Marget jeho manželka 20 let,

Paul Benedikt 24 let, Katharina jeho manželka 20 let,

Jochimb Benedikt, Witber 33 let, jeho maminka  Walpel Holdin Witib 50,

Thoma Goll Hürth 30 let, Marget jeho manželka 20 let.

Nápadné je, že zde nebyly skoro žádné osoby starší 45 let.

V jižní části obce byl v roce 1730 pod vedením vrchního soudce ( Michael Töpner ),postaven obecní kříž, který byl v roce 1930 svazem mládeže opraven.

Hanov měl v době  panstva ze Schwanbergu, v roce 1569 nejvíce dnů roboty (3172!).

V roce 1749 museli v průběhu celého roku : 18 zemědělců 3 dny v týdnu se dvěma koňmi, 4 zemědělci 1,5 dne týdně s jedním volem a 1 chalupník 1 den v týdnu robotovat.

V letech 1770 a 1780 došlo k přečíslování domů. Nově postavené domy mají číselné označení nad 25, protože starší číselná řada byla pouze do 25.

 Okolo r.1860 se odstěhovalo několik obyvatel Hanova do Ameriky, nikdo zde nezbohatl.

Poslední vystěhovalec (Mertl Jakl) zemřel r.1917 jako chudý fotograf.

1868 vyhořel  dvůr č. 14  a v roce 1893 celá vesnice, bylo velké horko a hasiči neměli vodu. Vzhledem k velkému dlouhotrvajícímu období sucha, byly studny téměř prázdné, a tak se jedné noci v červenci r.1893 ocitla celá vesnice v troskách. Obec byla okamžitě znovu postavena a přinesla většině zemědělcům velkou finanční zátěž, protože měli velice nízké pojištění proti požáru. Díky tomuto velkému požáru je původní uspořádání obce poněkud nejasné, ale celkový ráz je zachován, vlivem přírodních podmínek okolní krajiny.

Do školního obvodu Hanov patřila i Vrbice ( Fürwitz).Na začátku 19. století navštěvovali děti z Hanova a Vrbice farní školu v Lestkově. Cesta byla daleká a obtížná,proto se obyvatelé rozhodli vybudovat vlastní školu,  která byla také schválena v roce 1828. Tato škola měla každý rok svoje sídlo v jiném statku.V r. 1840 byla na obecním úřadě jedna místnost pro vyučování a  v roce 1872 byl obecní úřad přestavěn na školu a byt pro učitele.

V r.1893 vyhořela také škola a obec postavila novou školu s bytem která slouží do dnes.

Hanov má strategickou polohu na křižovatce cest Bezdružice (Weseritz) — Michalovy Hory (Michelsberg) —a Lestkov (Leskau) — Teplá (Tepl).

Na obecních plánech je vidět travnatá náves  uprostřed vesnice a poblíž stála škola číslo 23.

Obec měla vodovod, kanalizaci, osvětlení a byla obklopena věncem krásných velkých ovocných sadů v nichž včely našly  bohatou potravu. Kolem vesnice  jsou pole a louky.

Obhospodařovaná půda (písčito-jílovitá) přinášela značné příjmy.

Také lovečtí nadšenci našli v obci svou zálibu. V tekoucích vodách (Tschekerer Bach, Steinbach), bylo hodně pstruhů. Dříve zde také byli raci, ale později vymizeli kvůli epidemii.

Zajímavé jsou i názvy okolních polí: Droht (hrozba), Ruhstätt, am Anger (Na palouku), Stola (ukradený), am Hohen Stein ( Na Vysokém kameni), Gamperl, beim Saring (von dem guten Wiesensäuerling holten die Bewohner zur Sommerszeit viele Steinkrüge voll heim oder nahmen sie auf die Felder mit), Müala, Fürwitzeradcer,

Leskaadcer, Süßwiesn, Steinbadi, am Barch, Schimlacker, Lange Tolflur, Neitoling, Amselbühl, Fuchsenloch, Tschekerer, Berka-Brünnl und Listl.

Na cestě proti Lestkovu byl rulový lom a u silnice na Hostíčkov (der Hetschigauer Straße) byla pískovna. Tam také bylo několik jílových jam.

V roce1900 byla založena Raiffeisen-pokladna a měla 77 členů.

O kulturní soužití se postarali hasiči, venkovská mládež, místní rolnicí a vedení školy.

Do kostela se chodilo do 3 km  vzdáleného Lestkova, kde byl také hřbitov.

Po nedělní bohoslužbě se lidé z okolních obcí setkávali na Lestkovském trhu.

V květnu 1945 byl Hanov obsazen Američany. Následovalo osídlení Hanova rodinami z Polska a vyvlastnění a transport původních obyvatel do Německa. 31 rodin bylo vysídleno do Bavorska, 2 rodiny do Hesenska a 1 rodina do sovětské zóny. Během první světové války zahynulo 5 obyvatel a během druhé světové války 10 obyvatel Hanova.

Plán obce Hanov s jednotlivými čísly popisnými a obyvateli. Podařilo se nám získat další střípek do mozaiky historie obce - plán s jednotlivými obyvateli - plán není označen letopočtem, ale patří do období kolem druhé sv. války.

Objevili jsme zajímavou knížku autora Zdeňka Procházky - Příběhy vepsané do kamene díl II., ve kterém jsme našli i zmínku o dvou "stavbách" v Hanově - citujeme

Kamenný kříž ve spodní části návsi

Kamenný památník zajímavý svým textem i ztvárněním stojí v dolní části svažité návsi naproti č.p.21. Skládá se z kamenného stupně, soklu a desky korunované římsou, z níž vystupuje kamenný kříž s kovovým korpusem. Kříž je patrně novější, upomínající na opravu provedenou snad v roce 1907. Na nejníže umístěném kamenném stupni potvrdil své autorství kameník Böhm. Čteme zde Karl Böh. im (Lutsiedl ?). Snad se jedná o lokalitu Lutschkahäuseln, dnes Loučky položené severně od Hanova nebo Einsiedl, dnes Mnichov nedaleko Teplé. Také text na soklu je místy již špatně čitelný a vyplývá z něho, že kříž svých předků obnovili v roce 1907 členové rodiny Benediktů. V mělké nice zakončené obloučkovým vlisem je vyryt hlavní desetiřádkový nápis : Gelobt sei Jesu Christus gewidmet zur Ehre Gottes von Josef und Theresia Beneduk Nro. 1 und von Bartl und Elisabeth Beneduk Nro. 21. Dále na soklu : Beide aus Honau im Jahre 1868. V nápisu se přijímení donátorů vyskytuje v různých tvarech. Benediktové bydleli i v čp. 21, v jehož blízkosti kříž stojí. Pomníček je vytesán z pískovce s rezavými železitými zrnky.

Kamenný kříž za vsí nad vodárnou směrem na Domaslavičky

Okázalý památník stojí asi 1 km severozápadně od vsi při cestě, která vede k vodojemu a pokračuje při okraji lesa až do míst, kde ve skupině čtyř vzrostlých kaštanů napravo od cesty tento památník stojí. Pomník ve tvaru edikuly spočívá na kamenném stupni. Do odstupněného soklu vytesal kameník 7 řádek náboženského textu : ( So wie wir edle Söhne sind) Lebtest du, o gutes Kind Früh mußtest du zu Grabe gehn Dort wrden wir dich wiedesehn, Und was die Liebe eng verband, Trennt nimmer mehr des Todes Hand ! Mělká nika, po jejíchž stranách jsou vytesány polosloupky s hlavicemi a patkami, obsahuje 13 řádek votivního textu psaného v kurentu : Gelobt sei Jesus Christus Zu Ehre Gottes und in Erinnerung an unsern am 27. Juli 1883 im 19. Lebensjahr verstorben geliebnen Sohn Isidor Karnoll errichtet von seinen betrübten Eltern Josef u. Elisabeth Karnol aus Honau Nro. 20. Památník vrcholí atikou s gotizující rozetou, z jejíhož vrcholu vystupuje kamenný křížek, který je patrně novějším doplňkem jelikož je vytvořen z jiného druhu kamene. Pomník, připomínající devatenáctiletého Isidora, je vytvořen z trachytu. Příčina smrti Isidora Karnolla je uvedena v matrice zemřelých farnosti Lestkov. Nejednalo se ale o tragickou příčinu smrti, jak by jsme mohli dle umístění památníku předpokládat. Mladý Karnoll zemřel na zápal mozkových blan. Deatily dekoru i písmo jsou velice jemně provedeny. Kolem památníku, který připomíná pomníky na křesťanských a židovských hřbitovech, stojí ohrádky vymezená čtyřmi kamennými pilířky. Výška památkníku, je včetně křížku 250 cm

Pamětní kámen - smírčí kříž Hanov

Zdroj : Příběhy vepsané do kamene Díl I. - Zdeněk Procházka 2008 Nakladatelství Českého lesa str.66

O velice zajímavém pamětním kameni - smírčím kříži, na němž byla vytesána figura stojící ženy ve středověkém oděvu a symbol meče, se zmiňuje Franz Blöchl ve svém článku v Der Pilsner Kreis, 1934 s.54. Informaci o kamenu sdělil pisateli děkan Kozák,který rovněž uvedl, že památný kámen byl před několika léty ( patrně 20. léta 20. století) použit jako materiál při stavbě silnice Letskov - Teplá. O jeho přesnější lokalizaci se nezmiňuje. Podle naivní pověsti zde mělabýt sťata majitelka zdejšího panství, která nelidsky utalčovala poddané. Blöchl v kameni viděl "výsostný kámen" bývalé majitelky Hanova Anny z Hanova, rozené z Švamberka. 

Röllerův mlýn, Röllermühle č. p. 149

Zdroj : Cestami krajánků aneb putování po mlýnech a vodních provozech na Tachovsku a Stříbrsku. Díl.II - Levostranné přítoky Mže - Zdeněk Procházka 2017 Nakladatelství Českého lesa str.259

První ze dvou mlýnů, které ležely na Podhájském potoce, dříve Potheybach, byl Röllerův mlýn položený v údolí nalevo od silnice spojující Lestkov s Hanovem. Zříceniny mlýna ukryté v mokřinaté nivě jsou dobře dochovány a můžeme si tu vytvořit představu o velikosti a uspořádáni malé mlynářské usedlosti z konce 19. století.
 

Mlýn, který byl jisté využíván především obyvatelstvem blízkého Lestkova, bude pravděpodobně středověkého založení. Jméno získal po mlynářské rodině Röllerů, která byla na Plánsku a Bezdružicku velice rozšířena. První známá písemná zmínka o Röllermühle se objevuje v roce 1788 v Schallerově topografii. V roce 1804 je v soupisu činži bezdružického panství jako Rollamüller hei Honau (Hanov) uvedena vdova po Antonu Wenzelovi. Hospodařila na emfyteutických pozemcích. Mlýn měl 1 moučné složení a ležel na nestálé vodě, které bylo většinou velice málo. Vzhledem k malému rozsahu mlýna i hospodářství byla roční činže značně vysoká, dosahovala 27 zlatých 30 krejcarů. Na rozdíl Röllermühle u Hanova existoval na bezdružickém panství ještě Röllermühle u Cebivi. V l. polovině 19. století je mlýn uváděn též pod zkomoleným názvem Rothemühle neho Roth Mühle. V 19 století se v souvislosti se mlýnem objevuje i pramen minerální vody Leskauer Saüerling — Lestkovská kyselka. Pramen byl hojně navštěvován do té doby, než jej jeden z hospodských zasypal, aby se zbavil konkurence přírodní minerálky. V roce 1878 držel mlýn Johann Josef Baier. Sčítání obyvatel z roku 1921 tu zastihlo rodinu mlynáře Antona Jägera (*1875 v Lestkově). S ním tu Žila matka Johanna (*1852), dcera Julie (*1881)a syn Michl (*1888). Dále tu bydleli Maria, Anton a Johann Lotterovi, kteří vedli hospodářství. V roce 1930 držel mlýn stále Anton Jäger, mlýnské zařízení pohánělo 1 kolo na vrchní vodu o celkovém výkonu 2,6 HP. V roce 1945 byl mlýn rodině Jägrů zabaven a vzhledem k jeho poloze se nenašel nikdo, kdo by jej dosídlil. Na leteckém snímku z roku 1952 tu stály pouze zdi.

se zachovaly zbytky podezdívky. Zříceniny Röllermühle jsou klasickou ukázkou malé mlýnské usedlosti, která sice zanikla v polovině 20. sloletí, ale udržela si rozsah a v podstatě i podobu, kterou měla již po celé 19. století. Při pohledu na malý rozsah obytné části mlýna, si nedovedeme představit, že tu ještě ve 20. letech 20. století žily společně dvě rodiny.

Svoji situaci i rozlohou je usedlost velice podobná sousednímu Bachmmühle, který byl ale v l. polovině 20. století zmodernizován, a proto byl dosídlen a existoval o několik let déle.